Rozhovor pro školní časopis Otík
Jaké byly vaše jarní prázdniny?
Byly to prostě průměrné jarní prázdniny průměrného českého učitele: Málo peněz, málo slunce, málo sněhu.
Takže jste byla na horách?
Ano, bohužel.
Jak jste se dostala k pedagogickému řemeslu?
Takhle písemně to není to pravé. Nemohla bych Vám to někdy vyprávět? Epicky? Pravdivě? Při tlumeném osvětlení? Požívání vhodného nápoje?
Velice zkratkovitě řečeno, k tomu řemeslu jsem přišla proti své vůli. A bránila jsem se fest. To mi věřte. Ale ukecali mě. Skutečně až do páťáku jsem si byla naprosto jista, že budu dělat cokoliv, jen ne probůh učitelku. Při představě kantořiny jsem se osypávala, vážně. Nic mi nebylo vzdálenější a protivnější, než si představit vás. Znuděnou, otrávenou, dost pubertální mládež. A jaké bylo mé překvapení, když se má velmi realistická očekávání bohužel vyplnila...
A baví vás to?
To přece nemůžete nevidět. Jistěže mě ta práce baví. Nesmírně! Něco tak náročného se přece nedá bez lásky dělat?! Já věřím a doufám, že mi mí věrní pappenheimští rozumějí. A jestli ne, dostanou diktát. Ale ten bude "fakt hustej"!!! Prostě, dejte si na mě bacha! Dovedu taky ukázat zuby!
Jak jste se dostala do Radotína?
To je takový velmi obyčejný, prozaický příběh. Nikoho z vás dost evidentně nemůže zajímat. Snad vám postačí, že jsem si vás nevybrala. Byl to osud a neuvěřitelná náhoda, co mě k vám, do té Bohem zapomenuté končiny, zaválo. Ale pozor, nestěžuji si. Vůbec!!!
Líbí se vám Radotín a jeho gymnasium?
Ano, líbí se mi. Není to ale jen přírodní krásou vůkolem, působí na mě především krása, rozumějte duševní! krása lidí, s kterou se v Radotíně dennodenně potkávám.
Co byste změnila na naší škole?
Moji milí mladí přátelé, vůbec po mně nechtějte, abych vám předvedla své modernizační představy. Nebylo by to výchovné, mravné ani praktické.
Jak moc se těšíte na letošní maturity?
Co to je za špatný žert? Ne, netěším. Studenti jsou neznalí, nepoučitelní a bez zájmu. Čím dál tím víc mi dávají najevo, že se jich mé nadšení pro literaturu vůbec, ale vůbec nedotklo. Celou dobu u nich prostě házím hrách na stěnu, perly sviním a nakonec pak flintu do žita.
Kolik korun u vás stojí maturita?
U nás? U mě? Chápu to správně, že Pokora něco nabízí? Kolik? To se mi namouduši ještě nestalo. Nevyhýbám se novým zkušenostem. Myslím, že máme rozhodně prvenství ve veřejné rozpravě o úplatku. Ví už o tom Guinnessova kniha? Pojďme do toho! Bylo by to poprvé, kdy budu v něčem první.
Máte ráda svoje studenty?
Proč se mě ptáte na tak průhlednou, úplně zjevnou věc? Samozřejmě že mám ráda svoje studenty. Všechny. I bývalé.. Úspěšné i neúspěšné.
Stýkáte se s bývalými studenty?
Ano. Ráda. Často. Děkuji.
Co/kdo vás přivedl k myšlence založit na naší škole pěvecký sbor?
To bylo velmi jednoduché. Sama jsem zpívala vždy jen ve velmi vážných sdruženích. To, co sama ráda, mi ona noblesní sdružení neposkytovala. Musela jsem si to zařídit po svém.
Jaký sport máte nejraději?
Sama provozuji leccos, co se sportu velice vzdáleně podobá. Všechno to dělám se zalíbením. Například sjíždím kopce a pak to do zblbnutí opakuji. Též se pohybuji krajinou na kole či na běžkách za velkého protestování mladších členů své famílie. Plavu jak o život. Cvičím aerobic. A nic. Ovšem nejraději tančím. Myslím, že poslední dobou to už o mně není žádné tajemství...
Na jaké zábavy jste chodila jako mladší a na jaké zábavy chodíte teď jako mladá?
Nemohu přece do světa tu pravdu o sobě poslat! Mladá rozhodně nejsem a skoro myslím, že jsem ani nebyla. A pravdou je, že jsem na zábavy chodila, světe div se, chodím i nadále! Nicméně budu se vždy snažit zachovat inkognito. Například před Pokšou. Jen si to představte... Sobotní večerní zábava: třeba ska. Účastníci: Pokša + Šreinová s doprovodem....To by moc dobře nevypadalo, co myslíte? Nebo žeby? Pokochejte se prosím krásou toho spojení…
Řekla byste nám vyjmenovaná slova po písmenu L?
Nikoliv. Ani náhodou. Na to mám lidi!!!
Otázky pí profesorce kladla sl. Barbara Štrbíková, řečená Štrby