Spiritual Fest počtvrté – a opět jinak! (viděno z časového odstupu) - zkráceno

Aneb zevrubná analýza posledního, tedy čtvrtého ročníku Spiritual Festu. Znáte to: když se něco organizuje poprvé, je to naprostá novinka - řekněme blesk z čistého nebe. Pokud se daná akce koná znovu, znamená to, že se poprvé líbila a je chuť organizátorů i publika zopakovat ji. Třetí pokus dokumentuje, že se nám zrodila nová tradice. A za tu dobu se zpravidla podaří vychytat organizační nedostatky a změnit některé věci k lepšímu. Pokaždé je ale výsledek trochu jiný, což je dobře (protože neměnná uniformita nesluší téměř ničemu, zejména ne festivalu). Takže je-li i nadále chuť, při následující příležitosti se snoubí organizátorská zkušenost s výraznými prvky inovace.

A v čem spočívala jinakost právě letošního ročníku Spiritual festu? Předně se poprvé i mezi účinkujícími objevili významní zahraniční hosté, resp. host - zpěvák Lee Andrew Davison. Jeho vystoupení bylo pořadateli zařazeno až na samotný závěr a nutno podotknout, že oprávněně. Ale nepředbíhejme. I letos se představilo několik, z hlediska pravidelných posluchačů, neokoukaných sborů, souborů a skupin, které mají ve svém repertoáru také spirituály. A to je dobře, neboť i to je důsledek neustále rostoucího zájmu hudební veřejnosti o tyto dynamické písně, které dokáží předat tolik nadšení, emocí, radosti, umí navodit souznění mezi zpěváky i posluchači a navíc mají osobité a pevné duchovní jádro, po kterém prahne naše konzumní společnost, ať už si to uvědomuje nebo ne. (Ještě poznámka na okraj: je patrná rostoucí feminizace i v řadách sbormistrů a kapelníků a nutno podotknout, že konečnému hudebnímu projevu jednotlivých uskupení to na kvalitě rozhodně neubírá).

Komunitním centrem sv. Prokopa v Nových Butovicích se 16. září v odpoledních hodinách rozezněl již tradičně zahajovací spirituál Oh, Freedom v podání Geshemu - pořadatelského, vokálně acapellového souboru. Akcentace svobody jako ústřední myšlenky spirituálů je rozhodně na místě. Navíc v mnohých to jistě oprávněně vyvolává rozechvění při vzpomínkách na události, které předcházely příchodu demokracie do našich končin. Podobně jako v USA měly spirituály i u nás své místo ve společnosti po celou dobu nesvobody a svou zvláštní úlohu sehrály i při pádu obou těchto režimů (otrokářského i komunistického). Jenže tyto písně nehovoří jen o svobodě společensko politické, ale o osobní svobodě každého jedince a také o víře. I proto je vhodné, když jsou si interpreti těchto významů přinejmenším vědomi. Navíc se svobodné tvořivé myšlení a radost ze zpěvu může a má projevit i při interpretaci těchto písní.

Kladenský sbor CČSH , zástupce kategorie církevních sborů, nám již tradičně představil spirituály s českými texty, povětšinou od Spiritual kvintetu. Jde mu tedy o to, aby publikum porozumělo významům a poselstvím v nich obsažených. Interpretaci by však prospěla jakákoliv větší aktivita vyvíjená sborem, neboť na první pohled i poslech těleso působí poněkud strnule až těžkopádně, jakoby dotyční ze svého zpěvu neměli radost. To se také občas odráží v určitých intonačních, popř. jiných nepřesnostech. Chvályhodná je ovšem snaha o zpestření (perkuse, obměny sólistů či obsazení ansámblových zpěvů).

Sbor mladých talentovaných lidí Arcanum z Děčína nám předvedl část svého stylově barevného repertoáru, kterou tvoří právě spirituály. Ty jsou v jejich podání nejen po formální stránce uspokojivě provedeny, ale neztrácejí ani právě onen specifický náboj plný vřelosti, radostnosti a nadšení ze zpěvu.

Život - sbor Církve bratrské, který rozhodně zaujme i svým názvem. Nicméně třebaže je složen z jiných slov (Žižkov vocal team), nový význam je poněkud zavazující… Spirituály mají evidentně dobře nacvičeny, kompaktnost zvuku je známkou jejich dobré sezpívanosti. U pomalejších písní občas je tendence, a nejen u tohoto sboru, poněkud jejich interpretaci "romantizovat" (např. hojně užívaná velká ritardanda). Tento jev je spjat spíše až s gospely, a to ještě jen s některými, nebo přísně se sólovým projevem. U živějších písní bych doporučila poněkud více hlídat intonaci. Jinak sbor působí příjemným dojmem a je důkazem toho, že spirituály oslovují lidi v každém věku.

Kategorii studentských sborů zastupoval Sbor Gymnázia Radotín . Spirituály i africké duchovní písně jsou jím interpretovány s mladistvým temperamentem, přesto procítěně a s náležitými dynamickými rozdíly. Tyto písně zpěváky evidentně zaujaly, neb je zjevně zpívají rádi a s chutí. Seberealizace mladých lidí této věkové kategorie ve sboru je velice přínosná pro rozvoj jejich osobností i přesto nebo právě proto, že je to v oboru, který v současné době mezi mladými "příliš neletí". Jediná věc, kterou by bylo možno vytknout, spočívá v postupném klesání intonace od počátečního tónu až do konce písně, což ovšem u a capellových sborů není neobvyklé. Vynikajícím výsledkem práce jejich sbormistryně je znělost a barevnost mužských i ženských hlasů, a to i v krajních polohách.

Už před dvěma lety zpíval Vox nymburgensis na Spiritual Festu velice dobře, takže jsme byli zvědavi na jeho výkon. I tentokrát nám předestřel vlastní osobité aranže, jimiž velký sbor docílí plného zvuku. Jsou tomuto tělesu šity na míru, znějí barvitě, neustále v nich dochází k zajímavému harmonickému pohybu. Svým charakterem stojí na pomezí spirituálů a gospelů, někdy tuto hranici překračují, dokonce až směrem k jazzu. Velmi věrohodně zněly v jejich podání i africké písně, při nichž se dokonce změnila barva tónu na hrdelní, což jim dodalo na autentičnosti. Navíc se již zmíněný plný zvuk tělesa ve forte nevylučoval se schopností ztlumit do jemného pianissima., což je posluchačsky velmi vděčné.

Pokud můžeme zaznamenat nějaký vývoj v rámci interpretace spirituálů na českém území, jehož vyjadřovací platformu tvoří částečně právě i Spiritual Fest, je možné si všimnout stále většího zaujetí vokální hudbou a tedy i stoupající tendence zpívat spirituály spíše v té původní podobě - bez instrumentálního doprovodu. Na druhém ročníku bylo zastoupení vokálních a vokálně instrumentálních těles zhruba v poměru 1:1, v loňském roce druhých výrazně ubylo a letos jsme zaznamenali vlastně jedinou apriori vokálně - instrumentální skupinu: The Drinking Gourd . Už název napovídá, že interpreti nejen že spirituály zpívají, ale také o nich ledacos vědí, dokonce víc, než je obsaženo v české hudebně teoretické literatuře. The Drinking Gourd neboli Velká tykev (Velký vůz), tedy souhvězdí obsahující Polárku, udávala směr, kam mířili zběhnuvší otroci - na sever. A proto i v průběhu vystoupení nemohla nezaznít jejich kmenová píseň Follow the Drinking Gourd , ve které jsou zakódovány ještě další tajné informace, kudy jít. Kromě toho zaujali i netradičním durmollovým pojetím známého spirituálu Joshua Fit the Battle . Také uvedení u nás nepříliš známých spirituálů (např. mollového Fight on zazpívaného s patřičným feelingem) a jednoho gospelu působilo osvěžujícím dojmem. Dvě kytary, kontrabas (inspirace zřejmě Spirituál kvintetem) a bonga na jednu stranu podtrhují hudební tvořivost a všestrannost těchto muzikantů, na druhou stranu někdy trochu překrývají pečlivě připravené vokály. Pozitivní vklad naproti tomu představuje znělý alt hlavní zpěvačky.

Zkušený soubor Hradecké komorní tucteto se na rozdíl od některých jiných těles snaží neustále obměňovat svůj spirituálový repertoár. K tomu se tak z poloviny inspiruje tvorbou skupiny Spiritual kvintet, ale jednotlivé písně a jejich aranže si přetvoří vždy k obrazu svému. To jim slouží ke cti. Na druhou stranu tak i angličtiny neznalou část svého publika zaručeně zaujmou. I ostatní posluchači kvitují s povděkem barvitostí aranží, v nichž si nelze nevšimnout tvořivosti jejich autora. Těleso působí přirozeně, příjemným dojmem přátelské pospolitosti, kterou dovede přelévat na posluchače. V angličtině zazněl např. neoposlouchaný spirituál If We Never Needed The Lord v zajímavé, jazzově laděné úpravě. Nakonec zařadili africkou duchovní píseň, která v jejich podání zněla příjemně (bubny, vajíčka), třebas poněkud akademicky.

Ženský pěvecký sbor Cantarina vystoupil již s tradiční směsí afrických písní, takže bohužel téměř nepřekvapil ničím novým. Oktávové postupy altu vůči sopránu, které převažují ve většině úprav písní, někdy sice znějí "africky" či cizokrajně, ale jejich nadužívání vede občas k pocitu tzv. prázdné harmonie, která už pro africké zpěvy typická není. Bohužel výkon nebyl přesvědčivý ani po intonační stránce. Pozitivně však bylo vnímáno např. sólo sbormistryně jako obměna tradičních schémat.

Sváťa Karásek jako jediný český sólista sice také vystoupil s tradičním repertoárem, který byl pravděpodobně náhradou za původně avizované vystoupení s Londýnem, nicméně opět dokázal opravdovostí a expresivitou svého hudebního projevu s mohutnými dynamickými vlnami strhnout publikum na svoji stranu. Zpívaná kázání, záměrně oděná do naprosto běžného nespisovného jazyka, si najdou své posluchače za každých okolností. A tak, třebaže pravidelní účastníci SF už trošku znají lyricko epická vyprávění o porodních bábách v Egyptě, o svatbě v Káni nebo apelativní Vy silní ve víře , pokaždé poslouchají poněkud zaraženě zasaženi tou prostou biblickou pravdou, která skrze zpěváka promlouvá...

Velikým překvapením bylo vystoupení ženského vokálního kvarteta z Opavy - Vocal absolut . Soubor má několik významných pozitiv, která jsou základem jeho obrovského potenciálu. Předně je to úžasný barevný a velice hluboký alt (až do c malého!), kterým je obdařena jedna členka kvartetu. Dále pak to, že i když některé spirituály byly známé, oděly je do velice nezvyklé aranže, které při precizní a zároveň procítěné interpretaci skvěle vynikly. Přitom však písně neztratily nic na své významovosti, ba naopak. Že je jim tvořivost vlastní, dokládá i to, že kromě spirituálů předvedly i jednu píseň od Stinga ve velice příjemné úpravě. V maximálním prožitku umocněném obrovskými dynamickými rozdíly spočívá další velmi důležitý klad. Dále bylo patrné, že umějí velmi dobře pracovat s publikem, které se po stručných instrukcích nadšeně zapojilo dupáním a tleskáním.

Hlavního organizátora festivalu, vokální soubor Geshem , jistě není nutno představovat. Již tradičně zahájil svoji takřka kultovní písní Oh, Freedom , ke které má patrně nejen jejich vedoucí Marek Šlechta vřelý vztah. I tato píseň jako mnohé jiné z kmenového repertoáru prošla velkými aranžérskými změnami, které jí rozhodně prospěly. A evidentně prospěly i sboru samotnému, protože se tyto novější úpravy, psané zkušenější rukou, evidentně lépe zpívají. Ve srovnání s loňským výkonem tohoto tělesa musíme konstatovat, že v současné době je jejich intonace téměř bezchybná. Ženské hlasy povětšinou dobře ladí a jsou doplněny o poznání znělejšími hlasy mužskými, jejichž počet se rozrostl. Vlastně i zvuk ženské části sboru je jednoznačně plnější, kvalitnější a barevnější. Nevím, jestli je to úplná novinka, ale dosud jsem si v jejich podání nevšimla spirituálu Swing Low, Sweet Chariot . Jeho dvojtempové pojetí, přičemž druhá rychlejší část spěje až ke svérázné poloze blízké rapu, je rozhodně specifické. Za šest let své existence se tento sbor vypracoval k jednoznačně úctyhodné úrovni, kterou možná ani někteří jeho členové nepředpokládali. Každopádně jejich výkon je v současnosti možno charakterizovat jako v pravdě kvalitní a příjemně, přirozeně působící.

Poněkud omšelé konstatování, že následoval "zlatý hřeb večera", nabývá na významovosti ve spojení s vystoupením vynikajícího afroamerického zpěváka původem z USA, Lee Andrew Davisona . Třebaže žije v ČR už mnoho let, zpívá jazz, blues a spirituály a také spolupracuje s předními muzikanty české scény (např. Irenou Budweiserovou nebo s velmi kvalitním jazzovým triem), podařilo se jej přivést na Spiritual fest až letos. Kromě známých spirituálů (např. Mary Had a Baby, It´s Me, Sometimes I Feel Like a Motherless Child ) zaznělo i méně známé Lord I Want to Be a Christian , a to všechno velice procítěné s takovým drivem a (až gospelovým) feelingem, že jeden musí obdivovat, jak je to vůbec možné. Z příjemně znělých basových poloh je totiž posluchač postupně přenesen do poloh ryze tenorových a když ani to nestačí, je umě přehozeno do fistule. A navíc je to vše doplněno bohatou škálou barevných hlasových rejstříků, přiměřených glissand, ozdobných melodických tónů, dále zpěvem na scatové slabiky a mnoha dalšími prvky. Ale na prvním místě je obrovská chuť maximálně pravdivě vyzpívat obsah těchto milovaných písní, které po staletí zaznívaly v jeho rodné Oklahomě a byly ústně předávány po mnoho generací i jeho předků. Navíc je patrná obrovská zkušenost s prací s hlasovým aparátem, protože se evidentně při svých vystoupeních vůbec nešetří. Jakákoliv polovičatost je mu tedy cizí. A jak na to vše reagovalo publikum? Ani nedutalo, jak se plně soustředilo. Příslovečný špendlík by byl slyšet. K jedné ze závěrečných písní, Kumbaya , se nadšeně přidalo a v tu chvíli vlastně došlo k tomu, k čemu dochází v amerických kostelích pravidelně: zněl improvizovaný vícehlas sboru, který byl veden zkušeným předzpěvákem a sólistou v jedné osobě. A atmosféra? Ta byla nepopsatelná…

Co dodat? Snad jen že na závěr si zaplněný kostel téměř utleskal ruce, čímž dal najevo mimo jiné i to, že rozhodně stojí o další úspěšný ročník Spiritual festu. Těšíme se!!!